Hayek, Friedrich August von (1899-1992) Rakouský ekonom a politický filosof. Hayek pocházel z vídeňské akademické rodiny. V mládí ho přitahoval socialismus. Studoval ekonomii u Wiesera a právo na vídeňské universitě. Zajímal se též o filosofii a teoretickou psychologii. Po první světové válce pracoval s Ludwigem von Misesem, zprvu v úřadě a později v Institutu pro výzkum obchodních cyklů (Institute for Trade Cycle Research). Na problémy obchodních cyklů Hayek aplikoval kapitálovou teorii rakouské ekonomické školy. Přestože plně nesouhlasil s Misesovými ekonomickými a politickými názory, silně ho ovlivnilo jeho kritické dílo Socialismus. V roce 1931 dostal profesuru na Londýnské ekonomické šlole (London School of Economics).
Ve svém ekonomickém díle Hayek pokračoval až do čtyřicátých let. Pak začal šířeji psát o politické filosofii a metodologii společenských věd. V roce 1952 se stal profesorem na universitě v Chicagu, kde setrval až do roku 1962. Poté pllsobil ve Freiburgu a Salzburgu. V roce 1974 mu byla udělena Nobe1ova cena za ekonomii.
V řadě článkÚ (souhrně vydaných jako Individualismus a ekonomický řád, 1948) Hayek rozvedl Misesovu práci o ekonomické ka]kulaci v socialismu. Dokazoval, že centrálně řízená ekonomika nemÚže zužitkovat nevyslovené vědomosti jednotlivcÚ tak jako tržIÚ ekonomika. ZdÚraznil dÚležitost těchto tichých a rozptýlených vědomostí jednotlivcÚ a úlohu trhu jako instituce, která je pomáhá zužitkovat a překonává neznalosti učením se z pokusÚ a omylÚ.
Hayekovy myšlenky o ekonomické kalkulaci se staly podkladem jeho Cesty do otroctví (Road to Serfdom, 1944). Dílo představuje TOT ALIT ARISMUS jako nezamýšlený dÚsledek snahy o realizaci plánované ekonomiky a obsahuje novou formulaci klasického LIBERALISMu. Hayek zde připouští značný stupeň vládní aktivity, ovšem aktivity omezené na formy slučitelné s jeho pojetím VLÁDY ZÁKONA (Rechtsstaat). Hayekúv liberalismus oceňuje řadu užitečných společenských institucí jako výsledkÚ lidského konání, ne však jako výsledkÚ lidského záměru. Toto téma, rozvíjené s dÚrazy na Huma a skotskou historickou školu, se postupně dostávalo v Hayekové díle na předIÚ místo. Dobrá společnost podle něj nespočívá v honbě za sobeckými zájmy v rámci právIÚ struktury určené vládou, ale v komplexIÚ struktuře zákonÚ, morální tradice a pravidel chovám, jejichž charakter je - a mÚže být většinou jejích členÚ pouze tušen.
To vše Hayekovu dílu vtisklo burkeovské ostří a dovedlo jej k otázkám společenské evoluce a skupinového výběru a dalším složitým problémÚm. Vztah mezi Hayekovými úvahami o charakteru výběrových mechanismÚ a jeho liberalismem není vždy zcela jasný. Neracionální povaha těchto témat rovněž kontrastuje s jeho vysoce racionalistickými a téměř utopickými náčrty nové liberální ústavy. Tyto náčrty však na druhé straně čerpaly inspiraci z jeho idejí o "spontánním řádu" trhu a jiných neplánovaných institucí.
Hayek není právIÚm teoretikem ve stejném smyslu jako třeba Nozick (viz LIBERTARIANISMUS). Jeho liberalismus je v posledku založen na víře, že společenský řád klasického liberálního charakteru nejlépe uschopňuje individuálního občana k uspokojení jeho tužeb a k vylmutí se útlaku ze strany druhých. Hayekovy argumenty jsou konsekvencionalistické a široce utilitaristické, vše je však vymezeno takrKa kantovským požadavkem, aby si byli všichni občané rovni před zákonem. DÚrazem na nevědomost jednotlivcÚ a jejich obecnou neschopnost posoudit dlouhodobé dÚsledky konkrétních činÚ se Hayekovo myšlení posunulo dále od obvyklejších podob UTILITARISMU.
Předmětem Hayekova zájmu byla i metodologie společenských věd; ve svých pracích obhajoval metodologický INDIVIDUALISMUS. Jevy společenského světa by měly podle něj být chápány jako zamýšlené i nezamýšlené výsledky cílevědomého lidského jednání. Lidské jednání je orientováno k cÍlÚm klasifikovaným podle "subjektivních" lidských kriterií, nikoli podle "objektivních" vlastností, jaké by jim mohly přisoudit přírodní vědy. Zabýváme-li se komplexními jevy z hlediska přírodních i společenských věd, omezuje se naše poznání na "výklad principÚ", podle nichž fungují, a na vytváření "modelových předpovědí" jako protikladu podrobných předpovědí v některých oblastech přírodní vědy.
Tato práce částečně reaguje na fysikalismus členÚ Vídeňského kruhu (Neurath, Carnap) a "scientismus" ve společenských vědách. Souvisí také s Hayekovým dílem v oblasti poznávací psychologie vnímání a s jeho politickým myšlením. Tyto mylné metodologické ideje podle něj zpÚsobují, že jsou lidé slepí k hodnotě trhu a spontánně vzniklých společenských řádÚ a druhu poznání, jež můžeme o takových institucích mít.
V roce 1960 Hayek publikoval velké dílo Ústava svobody (The Constitution of Liberty). Kniha ukazuje klasický liberální společenský řád jako jeden z nejméně represivních řádů, přinášející svým občanÚm hmotný prospěch. Zabývá se také praktickými problémy veřejné politiky a výslovně připouští, aby stát poskytoval ochrannou sociální síť mimo trh. Následující dílo, trilogie Právo, zákonodárství a svoboda (Law, Legislation and Liberty, 1973-79), kombinuje klasický liberalismus s "evolučními" tématy a napadá právní positivismus. Hayek zde kritizuje ideál sociální SPRAVEDLNOSTI jako nerealizovatelný v tržní ekonomice a úsilí o jeho uskutečnění označuje za jednání se škodlivými dÚsledky. Kritizuje také pluralistickou politiku zájmových skupin a uvažuje o problému stability tržního systému. Nabízí radikální návrhy nové liberální ústavy, obsahující novou dělbu moci, a tvrdí, že kdyby občané tuto .ústavu přijali, znemožnila by jim přijímat opatření, jež v posledku přinášejí destrukci svobody i lidského blahobytu. V posledních letech života se Hayek vrátil k ekonomickým a politickým témarnm.
Navrhoval "odstátnění peněz" a předložil kritiku keynesiánské ekonomické politiky, odvozené ze svých raných ekonomických děl.
Pracoval rovněž na další trilogii o liberalismu a tržním systému.
Hayekova díla pokrývají širokou škálu ná, měrn - historických i teoretických - spojených určitými společnými tématy. Lze je hodnotit jako pojednání o politické ekonomii, zaměřené na individuální svobodu, tržní systém a jeho funkční předpoklady - nikoli jako analytickou filosofů, k níž se Hayek příležitostně přihlašuje. Ačkoli je jeho dílo místy problematické pokud jde o dÚslednost a možnosti výkladu, mělo zásadní vliv na vzkříšení zájmu o klasický liberalismus v britském politickém myšlení. JS

odkazy
Hayek F.A. von.: Individualism a/ld Eco/lomi( Drder. Chicago: University of Chicago Press; Londýn: Routlege & Kegan Paul, 1976.
:_: Cesta do otroctví, přel. T. Ježek. Praha: Academia, 1990.
_: Tlle Constilwion ()ťLiberty. Chicago: University of Chicago Press; Londýn: Routlege & Kegar Paul, 1960.
_: Právo, záko/lodárství a svoboda. přel T. Ježek. Praha: Academia, 1991.
literatura
Barry, N.P.: Hayek's Social and Eco/lomic PhUosop Ily. Londýn: Macmillan, 1979.
Gray, J.: Hayek on Liberty. Oxford a New York Blackwell, 1984. (Obsahuje úplnou bibliografii.)